Zpravodajství

Placatění kolem kempu známe už z jiných akcí - obvykle je to odpočinkový den, který ale nakonec až tak odpočinkový není. A přesně tak to bylo i tentokrát. Dopoledne jsme konečně důkladně uklidili všechny stany, dali si brzký oběd a šli na "krátkou" odpolední procházku. Naším cílem byla zřícenina kousek od kempu, ale protože to by bylo až moc blízko, rozhodli jsme se pro okružní trasu podle mapy, kterou nám dali v kempu. Cesta vedla po slunci, takže jsme pak cestou doplnili zásoby vody a dali si na posilněnou zmrzku. Vzápětí se ukázal první problém chorvatské mapy - naše trasa na ní vypadala docela jednoduše, ale to bylo tím, že na ní nebyli vyznačené okolní
cesty, což všechno lehce komplikovalo. Po diskuzi s nějakým místním (z dálky to vypadalo, že si s Jirkou opravdu rozumí) jsme pokračovali dál. Brzy jsme zjistili, že jediné, co nám pán sdělil, bylo, že musíme jít "gore". A tak jsme šli. Gore, za zatáčkou zase gore, gore, gore a tak dál. Asi si dokážete představit, bylo to nekonečné. Zítra se chystáme k moři a tak naší největší motivací bylo, že "si to moře přece musíme zasloužit". Konečně jsme spatřili světlo...ne na konci tunelu, ale nad korunami stromů a ocitli jsme se u skály, na které asi kdysi býval hrad. Ale z "a to jsme sem jako šli kvůli tomuhle?" se rychle stalo "to není krutý, to je megahustý!" když jsme vylezli nahoru. A výhled byl vážně luxusní. Cesta dolů šla už mnohem rychleji, ale nebojte, nekutáleli jsme se. V kempu jsme se opět umyli, protože jsme byli šíleně zaprášení, najedli se, zazpívali pár písniček a šli spát. Zítra budeme brzo vstávat, čeká nás další přesun a tentokrát to chceme zkusit zvládnout rychleji.

Včera jsme podnikli celodenní výlet na Plitvická jezera. Když jsme přijeli k parku, přivítala nás dlouhá fronta turistů, kteří čekali na vstupenky. My jsme ji naštěstí čekat nemuseli, protože to Jirka zařídil dopředu. Vydali jsme se na trasu přes několik vyhlídek na vodopády a jezera. Ty výhledy se asi nedají popsat, ale počkejte na fotky, fotili jsme ostošest. Na prvním větším místě jsme si dali oběd, po kterém si mohly děti koupit zmrzliny (paní nebyla moc nadšená, když jsme na ni všichni vytáhli ty bankovky 50 a 100 kun - holt to bylo naše první nakupování v Chorvatsku). Pak jsme pokračovali v cestě, došli jsme až k místu, odkud vyplouvala loďka přes jedno z jezer, kterou jsme chtěli pokračovat dál. Tam už jsme si frontu vystát museli, ale stálo to za to. Pak už jsme došli na zastávku autobusu, který nás popovezl až na místo, kde jsme obědvali. Odtud už to zkrácenou cestou (bez všech těch vyhlídek, kudy jsme šli dopoledne) trvalo jen chvilku, než jsme došli ke vstupu do parku, odkud jsme ráno vyráželi. Tam vypuklo velké nakupování suvenýrů, na chvilku jsme téměř ucpali obchůdek. Ale pozitivní na tom je, že si děti nakoupily nějaké pohledy, tak třeba se dočkáte i toho, že vám je napíšou a pošlou :-) Známky na to už taky máme.
Cestou zpět jsme ještě nakoupili na večeři a další den - máme i dva melouny, které budou dnes k svačině. Před večeří jsme se všichni vykoupali a protože jsme jedli už dost pozdě, do večerky jsme jen hráli deskovky a zkoušeli, tak třeba se tu dočkáme i nějakých nově ošátkovaných.

Alča