Zpravodajství

Cestou z koupacích vodopádů vysadil autobus nás 21 statečných pod horou Svinjak (1653 m). Čekaly nás 4 kilometry do kopce a převýšení 1200 m. Do večera jsme vystoupali až pod vrchol, kde jsme na posledním možném místě postavili stany a užili si pohodový večer po náročném výšlapu. K večeři jsme si dali tortilly, ke kterým jsme měli všechno možné, co jsme v obchodě našli - tuňáky, rajčatovou omáčku, cheddarový dip nebo zeleninu. Pak jsme chvilku hráli hru s papírky a hádáním jmen a když začala tma, povídali jsme si o všem možném. Dozvěděli jsme se různá tajemství, ale to sem přece nemůžu napsat. No a spát jsme šli poměrně brzo a aspoň já jsem se vyspala nejlíp za celý tábor.
Ráno jsme vstávali, až jsme se probudili, takže zhruba kolem deváté, po snídani jsme sbalili většinu stanů a společně s batohy je nechali v jednom stanu a bez zátěže se vydali na vrchol. Zhruba za hodinku jsme byli tam a mohli si užít zasloužený výhled do krajiny. Ten hezky shrnula Lucka slovy: "No doprčic, to je nádhera." Viděli jsme i náš kemp, tak jsme volali těm, co v něm zůstali, aby nám z louky mávali. Sice jsme je neviděli, viděli jsme ale prasátka, která nám Makča ešusem posílala. Pak už byl čas zahájit sestup, abychom na oběd byli dole. Cesta dolů šla neskutečným tempem, hlavně Janička pádila s Víťou vepředu jako kamzík. Trochu nám už chyběla voda, tak jsme pod kopcem doplnili všechny zásoby a osvěžili se a pak následovala cesta po silnici do Bovce, kde nás čekalo překvapení - oběd v pizzerii, i když trochu pozdní. Ještě předtím jsme po zásobách vody doplnili v místním obchodě i zásoby dobrůtek. Nacpaní pizzou a zmrzkou jsme se vydali na cestu do kempu, kde jsme byli za chvilinku. Tam jsme opět postavili stany, důkladně se osprchovali a připojili se k ostatním na večerní program.

Alča