Zpravodajství

Na balení ráno už nepršelo, ale i když jsme z předchozího dne měli spoustu mokrých věcí, sušení muselo počkat. Vyrazili jsme do dalšího kempu, s několika zastávkami po cestě. První z nich byla u vodopádu Savica, přesněji řečeno na parkovišti k vodopádu. Tam jsme si rozdali trička, vyfotili se a vydali se k vodopádu. Ukázalo se však, že se za vstup platí, a protože další vodopády nás ještě čekají, pokračovali jsme raději rovnou k prvnímu jezeru - Bohinjskému. Tam jsme se prošli a udělali si oběd, koupání jsme měli v plánu až u Bledu, protože je to tam prý hezčí. Bohužel ale začalo pršet, takže žádná koupačka nebyla, ale prošli jsme se na krásnou vyhlídku. I přes déšť jsme krásně viděli kostel na ostrůvku uprostřed jezera. Prý je to jediný ostrov ve Slovinsku.

Cestou jsme ještě zastavili u obchodu, kde Anka s Víťou doplnili zásoby. Pustili jsme dětem film Muž na laně a ten je zaujal mnohem víc, než okolní krajina. Závěrem filmu jsme zjistili, jak krvežíznivé děti máme, když jedna polovina autobusu skandovala "Spadni, spadni!" a druhá "Skoč, skoč!" (Ale nebojte, všechno dobře dopadlo.)
Přijeli jsme do kempu později, než jsme měli v plánu, takže jsme rychle postavili stany, uvařili večeři a šli spát. Máme krásně velký plac vedle skautů z Belgie a lehce hlučnějších skautů z Itálie, ale zato s výhledem na hory, jen umývárky jsou trochu daleko. Lišky tu dávají dobrou noc - doslova, protože jednu jsme během porady zahlédli a zaháněli. Až další den jsme se dozvěděli, že s ní místní kamarádí a říkají jí Zuzka nebo Suzi (Víťa se na ni výhružně díval s vachbolovou pálku, tak ještěže jí nic neudělal. My
s ní ale radši moc kamarádit nebudeme.)

Alča

Mít krásné počasí celé dva týdny, to by byl skoro zázrak, takže jsme ten déšť už trochu čekali. Pršet začalo už před budíčkem, ale byl to takový nárazový větší déšť, že jsme si říkali, že to nemůže vydržet celý den. Naštěstí jsme měli v plánu odpočinkový program, a to výlet do hlavního města Slovinska, do Lublaně. Vyjeli jsme autobusem, vybaveni pláštěnkami. Jako první jsme navštívili Františkánský kostel, ve kterém jsme viděli ve skleněné rakvi ostatky Svatého. Na náměstí před kostelem jsme se podívali na velmi zvláštní fontánu, voda nestříkala zespod nahoru, ale shora dolů, takže to na první pohled vypadalo, jakože prší jen na určitém místě. Dále jsme se prošli od Trojmostí k Robbově kašně z 18. století a potom úzkou uličkou až k Lublaňskému hradu.Tam jsme poobědvali chleby s pomazánkovým máslem a potom v rámci rozchodu si po družinkách prošli nádvoří hradu. Během dvouhodinového rozchodu se ale tak silně rozpršelo a přišla bouřka, že jsme se rozhodli výlet ukončit a vrátit se do kempu. Odpoledne jsme pak sušili věci, povečeřeli jsme těstoviny se špenátem a večer se hrálo na kytary. Prý to bylo nejlepší zpívání za dlouhou dobu, zpíval s námi dokonce i pan řidič!

Anka

Včerejší den byl trochu hektičtější a dneska ráno nás zaměstnal dost velký déšť, takže příležitost k sepsání článku máme až teď, když s Kačkou hlídáme (a sušíme) kemp, zatímco zbytek expedice je na výletě v Lublani. Do naší expediční kroniky jsem ale včerejšek stihla zaznamenat (téměř) minutu po minutě, takže to bude trochu netradičnější článek :) Přesunové dny jsou co se týče rána trochu speciální, jak se to snažíme stihnout co nejrychleji, takže takto to nefunguje vždy:

7:20 - budíček vedoucích (z nichž většina spí venku), kteří s mrmláním vylézají ze spacáků

7:30 - snažíme se ráno co nejvíc urychlit, takže děti budíme brzo, dneska bez rozcvičky a ranní hygienu máme společně. Zkoušíme novou taktiku balení - vytáhnout všechny věci na karimatku před stan a nejdřív sbalit stany. U dětí to funguje, ale naopak zbývají pořád věci vedoucích.

8:30 - Alča s Víťou odchází platit, mezitím se snídá a dobaluje

9:02 - Alča s Víťou se vrací z placení, zatím platí, že problémové a bezproblémové kempy se pravidelně střídají, vždycky jsme ale všechno zvládli vyřešit... jen to občas dýl trvá :)

9:30 - optimistický odhad času odjezdu.... Na louce stále leží věci, dobalujeme kuchyň a nakládáme

9:47 - odjezd, zhruba o čtvrt hodiny dříve než byl pesimistický odhad času odjezdu... Sice odjíždíme dříve než minule, ale pořád to není tak, jak bychom chtěli, ještě máme dvě příležitosti to vylepšit.

10:40 - hranice Chorvatsko-Slovinsko, celník chce vidět každého s pasem, tak rozdáváme pasy

10:45 - celník prochází busem a kontroluje pasy takovým způsobem, že může stěží rozpoznat kluka od holčičky. Pokračujeme dál, pozorujeme kolonu v protisměru a opravdu nezávidíme lidem, co přijíždějí do Chorvatska.

11:50 - nákup chlebů na oběd, asi 9 kilometrů od hradu. Voláme paní, že nestíháme, prý to není problém.

12:14 - jsme u hradu. S hradem problém není, ale s navazujícími jeskyněmi ano - musíme to tam stihnout na druhou, takže při prohlídce sledujeme jen ty nejzajímavější věci. Ale hrad zabudovaný do skály je jinak fakt skvělý. Cestou k jeskyním Anka říká info dětem, je jí vedro, tak od Víti dostává drahý vějíř - vstupenky :-)

13:43 - přijíždíme k jeskyním a fofrem vybalujeme oběd a mažeme chleby, vzápětí přibíhá Jirka, že musíme být na prohlídku nachystaní už dřív. Nejmladší děti dostávají namazaný chleba, ostatní jen rychle berou krajíc a brumíka a jdeme do jeskyní. Nejdřív jedeme vláčkem, pak následuje prohlídka v angličtině, kterou vedoucí tlumočí dětem. Po skončení prohlídky konečně v klidu obědváme, potom máme i rozchod, při kterém si dáváme zmrzku nebo palačinku a nakupujeme suvenýry. Pak se vydáváme směrem ke kempu Smlednik.

Zbytek dne už tak podrobný není, protože při vybalování a stavění stanů není čas všecko podrobně zaznamenávat. Takže se klasicky ubytováváme, večeříme a hrajeme na kytaru. Je tu i řeka na koupání, tak doufáme, že se můžeme i vykoupat, ale zatím na to počasí moc nevypadá.

Alča